Celých 99 slov, kterými bych chtěl popsat svůj žal odehrávající se zorvna teď v mé hlavě. Tentokrát si za něj mohu sám…

Po dlouhé době opět jeden z mých složitějších myšlenkových procesů. Určitě víte, co má být zachyceno v onom tom. Taky bych přece o tom nepsal, kdybych chtěl psát o tamtom.

Obloha je silná inspirace. Koukat na ty mraky nahoře a poletující ptáky s absolutní volností…

Amatérský překlad básně „Une charogne“ od slavného autora Charlese Baudelaira. Tento překlad a následná korekce do veršů byla vytvořena společně se spolužačkou Pavlou Kynčlovou.

Inspirace dorazila ve 14:28 dne 10. dubna 2009 po rozhovoru s jednou slečnou. Tentokrát ne až tak hlubokomyslá…

Báseň vvěnovaná jedné slečně nikoli za účelem ji maximálně psychicky zdeptat.

Někdy se zdá, že situací se nedá nic dělat. Však naděje je vždy a i když se to nezdá, tak se na nás dívá.

Co k tomu napsat? Tenhle pocit se nachází u hodně lidí. Hlavně to ale nepřežeňte

Noc, tma, nikde nikdo, sýček houká, vrba se lehce klátí ve větru a pod ní nesedí vodník nýbrž tam leží hvězdář hledající svou milovanou.

Jedna z mých básnických prvotin. Jak jinak než o slečně. Sice už není nějakou dobu aktuální, však ukazuje část mého studentského Já.