Člověk v šeru

An article by Ondra    No Comments

Mezi krápniky zlosti objevil se člověk,
aurou svou rozzářil tu tmavou šeď.
Já zůstal naprosto strnulý,
zapomněl jsem i svůj věk.

Ten moment kouzelný tval asi vteřin pět,
pak osoba zahnala tu šeď.
Ihned probudil se ve mě svět,
byla přec půvabná jak lotosový květ.

Ona omámila mne svou vůní,
krásou a úsměvem ve světle luny.
Otevřela ústa, promluvila,
tep v žilách pouhým gestem rozproudila.

Ihned věděl jsem,
to je ONA!
To je ta,
se kterou mi dochází řeč a pletou se mi slova.

• No Related Post