Říj
30
2008

Kdysi a navždy

Kdysi teplý vítr vál,
do školy šel sem jako sekundán.
Od té doby svět se změnil,
já zestárl, zmoudřel, taky hodně zlenil.

Avšak jedna věc je stále stejná,
válčí se mnou touha neochvějná.
Když projde chodbou, jde za ní duha,
květiny rostou, barví se, na poušti klidní se duna.

Už je to prej sedm let,
já dycky se bál oslovit ten jarní květ.
když vždy okolo prochází,
úsměv na tváři ji provází.

Jak patrné je z mých chabých vět,
že téhle dívce hezčí než nejkrádnější květ,
říci nedokážu ani pár holých vět.

Navždy v srci mém po ni místo bude,
nikdy nepošlu jí k vodě.
Všechny její touhy přání,
s ocohtou a láskou pro NI splním bez kecání.

Dům jež nemá konečné výšky,
vodu nosit s vědrem bez spodní příčky,
hvězdy na neby vzbouzet jen se světlem svíčky,
slunce budit a z perel ranní rosy dělat pro ni střevíčky.
To vše udělal bych jen pro NI,
i kdyby říkala “tak tohle mi nevoní.”

Related Posts

About the Author: Ondřej Bejbl

1 Comment + Add Comment

  • Pěkná báseň :)

Leave a comment

:D :) ^_^ :( :o 8) ;-( :lol: xD :wink: :evil: :p :whistle: :woot: :sleep: =] :sick: :straight: :ninja: :love: :kiss: :angel: :bandit: :alien:

Kontakt

ICQ: 196-818-867
e-mail: info@i-efg.cz
facebook: http://facebook.com/EFGcz