krůpěje nicoty

An article by Ondra    3 Comments

Sen rozplynul se jako měsíc nad řekou,
plnou závisti, strastí a zlosti.
Já opět vydal jsem se na cestu dalekou,
zbaven štěstí, s holým srdcem plným lásky.

Však na co srdce plné lásky nosit,
duše v dálí skučí.
Chtějí v zemi zchátralé plod krásy zasít,
však bouře s vichicí doň od počátku buší.

I kdybych tělem svým plod krásy bránil,
záleval, krmil vlastní krví,
jenom pro něj jen bych žil,
skončil by tam, kde černá se živí.

Najíti druhé srdce otevřené,
se kterým bych ho chránil,
okolí kolem zamlžené
by vše od temnoty bránil.

• 13. 10. 2010 — Pocity poté (0)
• 8. 5. 2009 — Jak ten pták (0)
• 10. 4. 2009 — Jen jednou (0)
• 6. 11. 2008 — Nenávist (0)
• 31. 10. 2008 — poezie noci (0)
• 30. 10. 2008 — Kdysi a navždy (1)
• 22. 2. 2009 — Vyznání (4)
• 7. 2. 2009 — knights of cydonia (0)
• 5. 1. 2009 — Ajtík s lopatou (0)