Lis
6
2008
6
2008
Něco ze mě // poezie
Nenávist
An article by 
Tisíc malých jehliček,
bodajících do těla,
řev statisíců dětiček,
která spáti nechtěla.
Spousta zloby,
mnoho vzteku,
lidé padající v mdloby,
ať není po světě slechu.
Hejno much,
pavoučí sítě,
hnijící mrtvoly puch,
velká díra v sítě.
To vše nenávist jest,
vášeň či touha,
raněného bolest,
slepého básníka napsaná slova.
Popel v prach,
prach v popel obrátí se,
z radosti strach,
ze strachu radost navrátí se.
Běduj člověče nad hněvem svým,
přijde ráno, pak i večer,
zahalený tajemstvím,
říká jen „Tentokrát Tě sním“.
Tělo pohlceno,
bez hnutí leží v chladu,
už nezačneš člověče nanovo,
ty jsi teď ten, který dostal babu.
