Říj
13
2010

Pocity poté

Na vlakových kolejích zastavil se čas,
už v dálce zas slyším Tvůj hlas.
Vidím Tvou tvář,
otevírám pomalu svůj starý Snář.

Je to krutá realita,
to Tys má pravá identita.
Vehnalas mi do očí slzy,
slzy štěstí, žádné „Promiň, mě to mrzí“.

V tom okamžiku já uvědomil si,
že nejsem stejný jako kdysi.
Já dříve jsem tam stál a záviděl,
takové blázny jsem prý neviděl.

A teď? Teď tu stojím taky tak,
mé srdce opouští ten divný chlad.
Už není tou kostkou ledu,
to Tys mu dala život a já Ti nijak poděkovat nedovedu.

Pro každý moment obětuji se zas,
miluju každý Tvůj vlas.
Miluju Tvou duši, srdce,
když obejmeš mě či usměješ se sladce.

Věnováno Zuzaně Jechové.

Related Posts

About the Author: Ondřej Bejbl

Leave a comment

:D :) ^_^ :( :o 8) ;-( :lol: xD :wink: :evil: :p :whistle: :woot: :sleep: =] :sick: :straight: :ninja: :love: :kiss: :angel: :bandit: :alien:

Kontakt

ICQ: 196-818-867
e-mail: info@i-efg.cz
facebook: http://facebook.com/EFGcz