Jeden z dalších životních momentů, který jsem si musel prožít, abych pochopil, že láska si nevybírá místo čas a ani okolní podmínky aneb jeden z nejkrásnějších večerů s mou nejdražší Zuzankou

Obloha je silná inspirace. Koukat na ty mraky nahoře a poletující ptáky s absolutní volností…

Někdy se zdá, že situací se nedá nic dělat. Však naděje je vždy a i když se to nezdá, tak se na nás dívá.

Co k tomu napsat? Tenhle pocit se nachází u hodně lidí. Hlavně to ale nepřežeňte

Noc, tma, nikde nikdo, sýček houká, vrba se lehce klátí ve větru a pod ní nesedí vodník nýbrž tam leží hvězdář hledající svou milovanou.

Jedna z mých básnických prvotin. Jak jinak než o slečně. Sice už není nějakou dobu aktuální, však ukazuje část mého studentského Já.