Jeden z dalších životních momentů, který jsem si musel prožít, abych pochopil, že láska si nevybírá místo čas a ani okolní podmínky aneb jeden z nejkrásnějších večerů s mou nejdražší Zuzankou

Obloha je silná inspirace. Koukat na ty mraky nahoře a poletující ptáky s absolutní volností…

Inspirace dorazila ve 14:28 dne 10. dubna 2009 po rozhovoru s jednou slečnou. Tentokrát ne až tak hlubokomyslá…

Báseň vvěnovaná jedné slečně nikoli za účelem ji maximálně psychicky zdeptat.

Někdy se zdá, že situací se nedá nic dělat. Však naděje je vždy a i když se to nezdá, tak se na nás dívá.

Co k tomu napsat? Tenhle pocit se nachází u hodně lidí. Hlavně to ale nepřežeňte

Noc, tma, nikde nikdo, sýček houká, vrba se lehce klátí ve větru a pod ní nesedí vodník nýbrž tam leží hvězdář hledající svou milovanou.

Jedna z mých básnických prvotin. Jak jinak než o slečně. Sice už není nějakou dobu aktuální, však ukazuje část mého studentského Já.