Změna je život

Když sedím v autě a přesouvám se z místa A do místa B, tak občas přemýšlím o tom, proč jsem vlastně přestal psát básničky a ulítlý články sem na web. Několikrát jsem se snažil přesvědčit sám sebe, že by bylo ve výsledku fajn napsat nějakej ten blábol pro těch pár lidí, který to četli. Ten finální impuls ale nikdy nepřišel. Až dnes.

Po celkem dlouhém uvažování a čtení starých příspěvků, jsem dokonce i přišel na to, proč už nepíšu. Ne, není to kvůli tomu, že by se mi nechtělo a že nemám čas. Je to formátem. V 15 letech jsem si tyhle stránky zakládal vlastně jen proto, abych byl cool a ukázal, že si z našetřeného kapesného můžu jednou za rok zaplatit sedm stovek za doménu s hostingem a nemusím používat webhostingy zdarma. Ale co s tím webem pak? V té době jsem se celkem intenzivně zajímal o grafiku a tvorbu internetových stránek, takže na řadu přišel první redakční systém s vlastní šablonou a otřesným vzhledem. Teď už to jenom naplnit obsahem.

Určitě si dokážete představit, co by mohl osamělý patnáctiletý chlapec v pubertě psát. Básničky, jak je to všechno na hovno a v těch lepších momentech plky o úplných nesmyslech bez hlavy a paty. Dokonce jsem si vymyslel i nové psychologické odvětví – Sociální gumy, v němž jsem se snažil vtipně popsat své puberťácké příhody. Nejvtipnější na to všem vlastně je, že ty hloupý depresivní básničky a dementní články mi ke konci gymplu omylem dokázaly vyhrát literární soutěž.

A teď zpět k jádru pudla. Dlouho jsem sem nic nenapsal, protože, ač je těžké si to přiznat, nesouhlasím s tím obsahem, který jsem kdysi dávno tvořil. Je to tím životním posunem – z puberťáka maturantem, bakalářem, zaměstnancem a manželem. Ne, už mi ani jedna básnička nepřijde dobrá a tehdy vtipný článek mi nepřijde vtipný. A jelikož mi to psaní chybí, tak je potřeba udělat razantní krok.

Zamáčkl jsem tedy slzu a rozhodl se pro změnu. Všechen obsah jsem bez milosti smazal a už se k němu nechci zpátky vracet. Nemá to smysl. Byla to jedna éra mého života, ale abych se mohl dále posunout, tak je potřeba s ní skoncovat. Zároveň chci těch pár čtenářů ujistit, že chci psát nové články pravidelně, ale už spíše jen formou blogu; popisovat svoje zážitky, sdílet zkušenosti a zanechat tu něco, co má hlavu a patu. A chci to psát pěkně postaru na web a ne na facebooky, instagramy, twittery a podobný sociální nesmysly.

A pevně doufám, že mi to vydrží.

Napsat komentář